MOTIVACE VE SQUASHI

            S jistou nadsázkou lze konstatovat, že celá psychologie sportu se dá vykládat jako motivace sportovních činností. Otázky podněcujících příčin sportovcova jednání jsou skutečně centrální tematikou psychologie sportu. Mají význam jak při výchově, tak při výkladu činnosti sportovce a tento význam je více než jen teoretický. Pragmaticky dochází v dnešním konzumně a komerčně orientovaném sportu k reduktivnímu pojetí sportovní motivace jen na otázky peněžního hodnocení a to  není správné, jak z hlediska etického, tak z hlediska psychologických zákonitostí sportovních činností. [1]

            Správná motivace ke sportovnímu výkonu je veliká neznámá pro hráče i trenéry. Co každého motivuje k tomu, aby sportoval? V každém věku je motivace jiná. Jelikož trénuji mnoho let squash, dovoluji si psát na téma motivace ve squashi. Začněme mluvit nejdříve o malých dětech, jejichž rodiče teprve začínají přemýšlet o tom, na který sport své děti dají.

            Jak dítě ke sportování motivovat?

            Zde mají velký vliv rodiče. Nejlepší motivací je pro dítě vidět příklad ve vztahu ke sportu u nich. U některých týmových sportů se vytváří v dobrém slova smyslu „rodinné klany“, které si předávají místo z generace na generaci. Dalším krokem k vnitřní motivaci jsou dosažené úspěchy, kterých se však obvykle dítě nedočká hned. Důležitou součástí je také přátelské prostředí. Děti se rádi setkávají s dobrými kamarády, vytváří nová přátelství, party a skupiny, kde se cítí dobře. [2]

            V praxi se mi mnohokrát stalo, že děti chodí na tréninky otrávené a nesnaží se. Po několika rozhovorech s rodiči a dítětem jsem přišel na to, že by dítě rádo třeba hrálo fotbal. Jen rodiče nenaslouchají.

            Říkáte si, co motivuje děti v tréninku? Samozřejmě vycházíme z toho, že již máte dítě, které chce trénovat a jeho rodiče ho nenutí. Takové dítě motivuje neustálá chuť se zlepšovat a porážet své vrstevníky. Kvalifikovat se na lepší turnaje, třeba i za hranice okresu nebo státu a získávat nové přátele.

            Trenér by měl vždy vést své cvičence k tomu, aby byli sportovně motivování primárně pro potřebu pohybu. Naučit dítě lásce k pohybu je nejdůležitější úkol, který trenér má. Na něm závisí, jestli bude dítě po zbytek života rádo sportovat. Sekundárně děti motivujeme sportovat pro slávu a vyhrávání a teprve poté pro přání rodičů. Mnoho rodin má tuto hierarchii obrácenou. Dítě je potom nucené a někdy se to na něm odrazí do té míry, že začne mít k pohybu a sportu nechuť.

            Ještě bych chtěl popsat graf sportovní motivace, který si můžete prohlédnout níže. Jde nám o to, jaký vliv má motivace na sportovní výkon. Na grafu vidíte, že když jsou děti nebo i starší hráči málo a nedostatečně motivováni, odráží se to na jejich výkonu negativně. Nemají důvod snažit se a makat. Proč také? Nikdo je nemotivoval nebo jsou pohodlní. Naproti tomu, když jsou moc motivovaní, je to také zlé. Chtějí moc vyhrát. Za každou cenu. Nepřipustí si, že by mohli prohrát a každý, i třeba dílčí neúspěch,? bouřlivě prožívají. Dostanou se do psychické nepohody a nedokáží se soustředit. Míče, které by normálně zahráli, nezahrají.

            Nejideálnější je najít stav motivovanosti mezi oběma extrémy. Člověku zápas nesmí být jedno, ale zase si nesmí přehnaně věřit. Tento stav bych nazval „zdravá soutěživost“. Přizpůsobit si atmosféru zápasu atmosféře tréninku a snažit se podat nejlepší výkon.

Téma sportovní motivace dospělých je velmi odlišné od tématu motivace dětí. O motivaci dospělých bych mohl mluvit nebo psát hodiny, protože je to velice zajímavé, ale i zamotané téma.

            Co dospělé motivuje, aby vůbec začali hrát squash. Budu znovu mluvit o squashi, ale vše, co tu píši, platí na ostatní sporty stejně. Zaprvé dospělí chtějí něco dělat. Chtějí sportovat kvůli udržování nějaké úrovně tělesné zdatnosti. Nebo je sport zajímá, tak si ho chtějí vyzkoušet. V práci, v novinách nebo na internetu se dočetli, že je nějakým způsobem zrovna „IN“ hrát squash. Jejich přátelé hrají a oni chtějí hrát s nimi. Všechny tyto aspekty je mohou motivovat, aby vůbec přišli do squashového centra, zaplatili za jednu hodinu na kurtě, půjčili si raketu a hráli.

            Najednou zjistí, že squash není taková legrace, jak se to tváří. Běhají jako blázni po celém kurtě, netrefují se raketou do míčku a ještě navíc neustále prohrávají. Chtějí být lepší. Chtějí pokořit tento sport. Chtějí porazit partnera a porážet přátele a kolegy z práce. A stane se ta věc, kterou všichni z branže máme rádi, zavolají squashovému trenérovi.

            Trenér jim řekne to, co samozřejmě nechtějí slyšet. Proč jste si nevzali trenéra už na začátku? Ten váš styl se bude těžko přeučovat. Abychom se mohli zlepšit, budeme se muset na nějakou dobu zhoršit, protože se budeme učit hrát technicky. Nic z toho nechtějí slyšet. Chtějí se naučit squash hned. Hned teď! Je to tak těžké?

            V dnešní uspěchané době chtějí všichni všechno hned. Hned chci povýšit v práci, hned chci tři auta, hned chci všechno umět. To nelze.

            Poskytuji balíček výhodných 10 hodin s trenérem. Slibuji, že lidi naučím hrát squash. Bohužel neslibuji na jaké úrovni. Naučit se hrát squash je velice těžké a je to běh na dlouhou trať. Jak je to asi s každým sportem. Člověk potřebuje léta tréninků, než si osvojí základní dovednosti a může je zlepšovat. Každý úder můžete hrát tisíckrát a stejně nemáte zaručeno, že ho umíte. Ve hře existuje mnoho aspektů, proč jste úder nezahrály správně. Jakmile je jen jeden odlišný od vaší tréninkové přípravy, jedná se vlastně o jiný úder a vy musíte trénovat dál.

            Několikrát se mi stalo, že si tuto skutečnost dospělí neuvědomují. V pondělí ke mně přišel klient a řekl mi, že má v sobotu turnaj. Že squash v životě nehrál, ale že chce, abych ho to naučil. Že bude chodit každý den klidně dvě hodiny, ale chce umět hrát squash. Co na to mám říci? Ano, nic neslibuji, ale pokusím se. Tuto skutečnost mi ztíží následující sled událostí. Klient přijde v pondělí a trénujeme dvě hodiny. V úterý mi volá, že ho vše bolí a nepřijde na trénink. Ve středu ještě bolí samozřejmě ruka. Ve čtvrtek přijde, ale trénujeme jen hodinu, protože dvě hodiny je moc a v pátek nepřijde, aby měl sílu před turnajem. Z krásných deseti hodin, za které je nemožné někoho naučit základy určitého sportu, máme tři hodiny a klient neumí vůbec nic. Umí podávat a umí pravidla, ale to je vše.

            Sám by se nepřihlásil na turnaj ve sportu, o kterém nic neví, je jisté. Určitě za tím stojí jeho přátelé a on je motivovaný se potřebné dovednosti naučit a uspět. Ale jen motivace někdy nestačí. Zrovna v tomto případě vidíme následující skutečnost: po první hodině motivace opadla, protože klient zjistil, že za počátečním entuziasmem stojí i tvrdá práce.

            Prácí trenéra je i umět klienta motivovat. Musíte si společně vybrat vždy jen malé cíle. Protože když splníte více malých cílů je to stejné, jako byste splnili jeden velký cíl.

            Dalším milníkem v komerčním squashi, tj. tréninky dospělých, je umět správně rozvíjet jejich způsob hraní. Každý trenér by se měl soustředit na tři aspekty. To je cit pro kurt a orientace v prostoru, umět správně vyhodnotit situaci a rozhodnout se a poslední je teprve akce. Hodně trenérů trénuje jedině akci a potom se hráči nemohou správně rozvíjet. Ale to už sem nepatří.

            Závěrem bych chtěl jen napsat, že sportovní motivace je velice těžké téma. Co se děje v hlavě toho druhého nikdo neví. Jen on sám. Kdo je stoprocentně přesvědčen, že uspěje, nemůže selhat. A trenér je tady od toho, aby vidina cíle nikdy nepohasla. Aby se zdála stále na dosah. Skončil bych rád citátem od Paula Coelha, který se k tomuto tématu hodí: „Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“

            A na tom něco je.

Rudolf Malý

trenér squashe ESF level 2