Problematika squashových škol - Ruda Malý

            Jak se nejrychleji a nejefektivněji naučit hrát squash, ale nezapomenout na správné rozvíjení svalů a základních pohybových schopností?

            Takovou otázku si pokládá každý squashový trenér, ale rozhodně ne všichni na ni znají odpověď.

                        Největší chyby, které trenéři dělají s malými dětmi jsou, že se již od začátku zabývají spíše naučením a rozvíjením squashových schopností a dovedností místo toho, aby se zaměřili na správnou koordinaci pohybů při základních atletických a gymnastických cvicích, dobré tělovýchovné návyky a zdravý životní styl.

            Squash jako takový je jednostranně zaměřený sport. Kdyby se s dítětem odmalička neposilovaly všechny svalové skupiny, a to hlavně hluboké svaly zádové a ostatní svaly pro správné držení těla, mohlo by dojít ke svalovým dysbalancím a zkříženým syndromům.

            Když dítě ještě v životě nedělalo žádný sport, je prvotně nesmírně důležitý rozvoj pohybových schopností. Jelikož se celé tělo pomalu rozvíjí, tak se nemůže zaměřit jen na hraní squashe. Jednostranné zatížení pravé nebo levé strany těla a hlavně ramen může v pozdější době vést v prvé řadě ke skolióze.

            Není důležité, aby se dítě v prvním roce trénování naučilo skvěle hrát squash, když nemá k dispozici žádný jiný sport. Samozřejmě kromě tělesné výchovy ve škole, ale popravdě úroveň těchto hodin klesá a školy jim nevěnují dostatek pozornosti. Většinu let kluci hrají fotbal a dívky volejbal a to mluvím z vlastní zkušenosti. Tak kde se má dítě naučit, jak správně běhat, sprintovat a posilovat s vlastní vahou?

            Trenér by si měl ze začátku stanovit jen jeden cíl. Vést dítě k tomu, aby mělo pozitivní vztah ke sportu jako celku. Když jednou dítě přestane chodit na tréninky, mělo by samo od sebe chtít sportovat.      

            Při squashovém úderu dochází k flexi, extenzi a vnitřní a vnější rotaci ramenního kloubu. Velmi namáhána je především pravá/levá část širokého svalu zádového (m. latisimus dorsi) a dále m. pectoralis mayor, m. deltoideus, m. teres mayor a m. teres minor.

            Samozřejmě pouze na jedné straně těla. A to je právě veliký problém pro hráče a jejich trenéry. Doporučuji provádět kompenzační cvičení. Mimo jiné je nejdůležitější posilování zad a ramen, aby nedošlo k nerovnováze a následné skolióze.

            Velmi důležité je, a většina trenérů tento fakt opomíjí, aby byly děti vedeny ke správnému životnímu stylu, stravování a pitnému režimu. Ale rodiče s námi v mnoha případech vůbec nespolupracují.

            Několikrát se mi stalo, že za mnou přišel rodič a řekl mi: „Pane trenére, syn mi říkal, že minulou hodinu hodně posiloval. Já si nepřeji, aby polovinu hodiny stál mimo kurt a posiloval. Platíme vás i kurt, tak buďte na kurtě.“

            Co mám takovým lidem říci? Mohu jim tisíckrát vysvětlovat, že když s nimi nebudu posilovat svaly, tak budou mít za nějakou dobu zdravotní problémy. Kdo jiný by se měl zajímat o jejich zdraví než trenér. Oni sami doma posilovat nebudou. To je ten problém s rodiči.

            Ve squashové škole na Nových Butovicích tento problém řeším tak, že jsem zavedl 4 druhy tréninkových jednotek. Technická, kondiční, rychlostní a taktická. Všechny tréninkové jednotky by měly být vyvážené a přizpůsobené věku a typu hráče. V technickém tréninku provádíme nácvik úderů, v kondičním posilujeme celé tělo antagonistickým způsobem. V rychlostním trénujeme rychlé starty a běháme tzv. ghosting, což je nácvik pohybu po kurtu. A v taktickém tréninku simulujeme herní situace, snažíme se cvičit psychiku a herní sebevědomí.

            Většina tréninkových jednotek by se měla skládat ze 4 částí.

            Zahřátí organismu neboli „warm up“. V této části se děti vedou ke správnému rozběhání a následnému protažení. Nesmíme zapomenout na protažení i na konci tréninku.

            Poté následuje část, ve které rozvíjíme schopnost hrát jednotlivé údery. Na začátku tréninku si stanovíme cíl, kterého chceme dosáhnout a ten se poté snažíme splnit. Tato část je nejdelší z celého tréninku.

            Další část je tzv. kondiční část tréninku a trvá cca 10 min. V této části posilujeme vždy určitou část těla a navazujeme vhodným kompenzačním cvičením, které slouží k prevenci a odstranění funkčních poruch hybného systému.

            V poslední části se snažíme využít v praxi všech dovedností, které jsme se během tréninku naučili a využíváme je k tomu, abychom dokázali vyhodnotit správně situaci na hřišti a zdárně dovést výměnu do vítězného konce. K tomu používáme různé hry s omezením apod.

            Ve shrnutí tohoto článku musím uznat, že univerzální klíč k úspěchu neexistuje a záleží jen na trenérovi, jak se přizpůsobí dané situaci. Ale neměl by zapomínat na to, že jen trénováním squashe se tělo ničí. A to zachrání vhodným doprovodným cvičením.

Rudolf Malý

(ISSN 1805-9740)